Magazín

Magazín a novinky..

Vývoj autonomních vozidel

03.09.2008

Aby vozidlo mohlo jet úplně samo bez jakékoli vnější podpory, potřebuje zvládnout čtyři základní úkoly. Musí se orientovat ve svém bezprostředním okolí. K tomu slouží nejrůznější senzory, jež využívají odrazu viditelného, infračerveného nebo radiového záření (radar), popřípadě zvukové vlny. Jde o problematiku do značné míry zvládnutou. Svědčí o tom zařízení, která už se dnes vyskytují v některých lepších vozech a umožňují řidičům zaparkovat, aniž by museli sáhnout na volant.

Rovněž potřebuje autonomní vozidlo znát svou aktuální polohu, cíl a zvolit trasu mezi nimi. Nejde vlastně o nic jiného než současné navigační systémy využívající GPS. Nejsložitější a dosud ne zcela zvládnutý úkol představuje rozhodování o okamžitém pohybu vozidla v nejbližším okolí. Právě to nejvíce závisí na kvalitě softwaru a důvtipnosti použitých algoritmů. V minulém desetiletí nebylo ještě možné nalézt uspokojivé obecné řešení, protože procesory pracovaly příliš pomalu. Poslední úlohou je převést rozhodnutí řídicího systému na konkrétní úkony - brzdění, otáčení volantem, přidávání plynu. I v tomto případě jde o vyřešený problém. Rovněž při ručním řízení automobilu se už stále více uplatňuje elektronika. Takže pro vozy bez řidiče už stačí jen zhotovit vhodné rozhraní. Není sporu o tom, že pro vojenské použití jsou plně autonomní vozidla vyhovující. U civilních aplikací to však není zdaleka tak jisté. Vozidlo bez řidiče situaci na dopravně silně zatížených komunikacích příliš nezlepší, byť ke snížení počtu dopravních nehod by jistě přispělo. Robot nemá potřebu se předvádět před spolujezdkyní, nepotřebuje si nic dokazovat, nebaví ho rychlá ani riskantní jízda.

Senzory na silnice

Neutěšenou dopravní situaci by mohla výrazně zlepšit rozsáhlejší koordinace pohybu všech vozidel. Řídicí softwary jednotlivých aut by musely komunikovat mezi sebou, získávat zvnějšku informace o stavu komunikací a těmto údajům přizpůsobit vlastní pohyb. Jde o levnější způsob, protože není třeba žádných dalších investic do infrastruktury. Nahrazování starších vozidel novějšími typy probíhá neustále, když lidé i organizace obměňují své vozové parky. Jinou možností je vybavit silnice senzory, které budou registrovat pohyb všech vozidel. Dopravu by optimalizoval centrální počítač, který by vyhodnocoval i další faktory, například počasí, stav silnice, uzavírky... Příkazy ohledně trasy a rychlosti pohybu by posílal rovnou procesorům v automobilech. Tento koncept řízení provozu se nazývá "smart highway" (chytrá dálnice). Je ale evidentní, že po chytrých dálnicích se nemusejí prohánět vozidla řízená dokonalými roboty. Postačí trochu lepší tempomat. Takže jaká bude budoucnost? Plná silnic, chytřejších než vozidla po nich jedoucí, nebo obráceně?