Magazín

Magazín a novinky..

Palivem budoucnosti je i vymlácená sláma

02.07.2008

Otázka biopaliv je v poslední době poměrně ožehavým tématem. Zdá se, že jejich horečné zavádění totiž napáchalo více škod než užitku. Přesto ale jsou biopaliva tou správnou cestou. Jen je zapotřebí vyrábět je jinak. Nových technologií výroby bychom se měli dočkat během několika let. V současnosti se biopaliva vyrábějí především ze zemědělských plodin, které by se buď přímo daly použít na výrobu potravin, nebo by se potravinové plodiny mohly na místo nich pěstovat.

To v poslední době způsobilo v celosvětovém měřítku neočekávaný růst cen potravin. Nejhůře na tom samozřejmě jsou chudé části světa, odkud především Evropa a USA nakupují biopaliva. Mnoho farmářů začalo totiž v takových končinách světa pěstovat plodiny pro výrobu biopaliv, protože je to pro ně ekonomicky výnosnější. Podle některých skeptických hlasů tak stojí některé země nebo světadíly na počátku potravinové krize. Biopaliva mají také negativní vliv na dalším mizení pralesů. Velké části džungle byly totiž vykáceny právě za účelem pěstování plodin pro výrobu biopaliv. Tento postup je nadále neudržitelný a v současné době tak biopaliva a jejich produkce páchají více škod, než užitku.

Existují však ale i cesty, jak vyrábět etanol z nepotravinových zdrojů. Takzvaná biopaliva druhé generace, tedy právě paliva vyráběna především z odpadních surovin, jsou ale teprve na počátku svého vývoje. Ve Švédsku například existuje několik palíren, které vyrábějí biolíh z odpadu z dřevozpracujícího průmyslu. Ve velkém hodlá technologie pro výrobu biopaliv druhé generace rozvíjet a prodávat společnost DuPont. Ta před nedávnem založila společný podnik s firmou Danisco, která se specializuje na oblast enzymů.

Úkolem společného podniku DuPont Danisco Cellulosic Ethanol LLC je během několika let vyvinout a komerčně spustit technologie pro výrobu takzvaného celulózního etanolu – tedy biolihu vyráběného z celulózy. Ta je obsažena v každé rostlině a pro výrobu biopaliv se tak dá využít třeba vymlácená sláma, vylisovaná cukrová třtina, výše zmíněný dřevěný odpad nebo mnoho dalších nezpracovaných částí zemědělských plodin. V současné době DuPont a Danisco investují asi 140 milionů na stavbu a vývoj zkušebního závodu pro výrobu celulózního etanolu z sušené kukuřice a vylisované cukrové třtiny. Obě společnosti věnují do společného podniku patenty a technologie, které s výrobou celulózního etanolu souvisí.

Celulóza není kvasný cukr a tak se technologie soustředí především na to, jak celulózu "rozbít" a vzniklé nižší cukry přivést ke kvašení. Proces vývoje a uvedení technologie do běžné praxe by měl být zhruba tříletý. V roce 2009 by měla začít zkušební výroba a v roce 2012 už se počítá se širším komerčním nasazením. Představitelé společnosti DuPont biopalivům opravdu věří. A budoucnost v nich a v takzvaném udržitelném rozvoji viděli již dlouho před současnou módní vlnou. Již před osmnácti lety totiž DuPont prodal svou dceřinou ropnou společnost Conoco. Důvod byl jednoduchý – odprodej ropné společnosti donutil mateřský koncern snížit svou závislost na ropě a hledat jiné cesty k budoucímu rozvoji.

Při nedávné prezentaci společnosti v Budapešti Thierry Marin, regionální ředitel DuPont pro střední Evropu, řekl: Současná situace na světových trzích jasně ukazuje, že nelze v zájmu rozšiřování výroby biopaliv ohrožovat dodávky potravin. Je prostě neudržitelný stav, aby docházelo k obchodům typu "palivo za jídlo" a naopak. Je v zájmu všech, aby tyto dvě oblasti byly co možná nejvíce odděleny.Hartumt Reinke ředitel DuPontu pro střední a východní Evropu, Blízký východ a Afriku rovněž vkládá důvěru v biopaliva a příliš světlou budoucnost neproklamuje třeba elektromobilům: "V mobilních aplikacích se tradičně používají tekutá paliva, kdežto elektřina je typická pro stacionární aplikace. A my nevidíme důvod, proč to měnit.

Oba se shodují na tom, že je především nesmysl vyrábět elektřinu z tekutých paliv a to i na poměrně odlehlých místech. Reinke si například myslí, že v Africe nikdy nebude existovat nějaká globální rozvodná elektrická síť. Jednotlivé mikroregiony se budou spoléhat spíše na své vlastní zdroje a zde vidí Reinke velké uplatnění pro solární panely. Zajímavý je i jeho názor na motorizaci Afriky. Nároky Afričanů na vozidla jsou zcela jiné, než ty naše. Proto jsou pro ně stavěna auta podle jejich specifických požadavků. Neměl by tedy být problém mezi ně zařadit i požadavek na odlišný typ pohonu,říká Reinke a dodává: Hlavní boom automobilismu má Afrika teprve před sebou. A já nevidím jediný důvod k tomu, proč by v té době měla auta v Africe jezdit na ropná paliva.

Hartmund Reinke ale také zároveň upozorňuje na to, že nová a nová paliva lidstvu pomohou jen částečně. Musíme především hledat cesty k tomu, jak snížit své energetické nároky, jedině tak dosáhneme udržitelného rozvoje. Alternativní paliva nám pouze pomohou zmírnit dopad naší činnosti na planetu Zemi.Všichni se shodují, že při výrobě biopaliv je třeba nastavit rovnováhu. K tomu by mohla pomoci i další generace biopaliv, která je ale zatím hudbou budoucnosti. DuPont by totiž rád výhledově místo etanolu vyráběl butanol, který má vyšší energetickou hustotu a výtěžnost.